Autor: Boris Ekrt

Společenský život našich předků se na počátku 20. století odbýval převážně v hospodách. Zajít sem na pivo či na kávu, zahrát si karty nebo kulečník, ale také přečíst noviny a pobesedovat u stolu bylo žádoucí. Při vstupu do restaurace zapomínal každý na svoji profesi, úřad i denní trampoty.

V hospodě U zeleného stromu na hronovském náměstí v sousedství radnice se scházela od roku 1904 recesní stolní společnost Mandarini. Sestávala z veselých, srdečných a zábavymilovných stolovníků. Pravidelnými hosty zde byli starosta města, farář, ředitel školy, majitelé továren, úředníci, živnostníci i prostí občané, kteří si po celodenní práci chtěli odpočinout, a hlavně pobavit se. Tehdy byly zcela jiné časy, společenský život se nesl ve zcela jiném duchu. Vládla upřímnost a radost ze života. Zbytečné politikaření, stranictví ani kastovnictví se nepěstovalo. Proto ani jeden večer v této společnosti nebyl bez zábavy.

Hlavní osobností byl polický mlynář Karel Kostelecký. Byl to člověk výrazného vzhledu. Svým hustým obočím a vousy se velice podobal císaři Františku Josefovi I. Navíc neměl k legraci daleko, a tak si na vládce této společnosti-Nejjasnějšího Mikada-často hrál. Někdy tak přesvědčivě, že zapomněl, kde končí hra a nastupuje realita. Nejednou se rád ve společnosti chlubíval, že jej kdysi občané Hradce Králové při jedné jeho projížďce městem v kočáře taženém koňmi považovali za císaře, před jeho povozem se zastavovali, hluboce se ukláněli a nadšeně zdravili. Z jeho vlastností a chování usoudili členové stolní společnosti, že by se právě tento muž mohl stát vládcem Říše mandarinské, kterou si při svých hospodských sezeních vymysleli a založili. To vyvolávalo u nezasvěcených hronovských občanů údiv, u přítomných hospodských hostů pak veselost a dobrou náladu.

Při přípravách na slavnostní korunovaci nelitoval Mikado nákladu. Objednal u firmy J. Frýba v Praze nádherný, zlatem vyšívaný japonský úbor, nakoupil mnoho různých řádů, zlatých řetězů, odznaků a vyznamenání, jichž později použil pro své ministry, vyslance a dvorní dámy. Vrcholem byla překrásná koruna vážící pět kilo, do níž bylo vsazeno 40 skleněných drahokamenů s obrovskou perlou navrchu. Samozřejmě nescházelo ani říšské (rajské) jablko a žezlo, coby korunovační klenoty Mikadova trůnu.

Korunovační obřad se konal 18. března 1905 za velké účasti obyvatel Hronova. K trůnu z červeného sametu se kráčelo po čtyřech stupních pokrytých koberci. Nad ním na nebesích se vznášel rudý baldachýn. Opěrná stěna trůnu byla zdobena velkou transparentní hvězdou, od níž na všechny strany zářily zlaté paprsky. Jelikož hlava Mikadova zapadala právě do středu hvězdy a zdálo se, že vydává zář, byl poctěn titulem Nejjasnější. Za všeobecného jásotu vystupoval Mikado na trůn, doprovázen kapelou a sto jednou dělovou ránou na buben. Před Nejjasnějším kráčel houf dvorních dam, s ním pak přicházel sbor pánů ministrů. Za Mikadem byly neseny dvěma pážaty korunovační klenoty na nádherných polštářích. Ministři s dlouhými copy a placatými úředními čepicemi nesli na šíjích řetězy a na prsou záslužné řády. Za obrovských ovací usedl Mikado na trůn. Jeho důstojný postoj a se vší vážností pronesený projev způsobily všeobecné veselí, ale bylo také hodně těch, kteří akci Mandarinů odsuzovali a odplivovali si. U příležitosti jmenování zasloužilých hodnostářů, vyznamenání ministrů a jiných osob byly společností vydávány zvláštní kolky a pro dopisy mandarinské známky, jež ve svém středu nesly tisknutou hlavu Nejjasnějšího zdobenou vavřínovým věncem a svítícími paprsky.

Ministerskými posty se to jen hemžilo. Jmenujme alespoň některé: ministr nespravedlnosti (ředitel továrny J. Hlavsa), kultury a neučení (ředitel školy J. Bělobrádek), domů a chlívků (stavitel B. Kubeček), železa a staré litiny (továrník A. Mach), státního dluhu (vrchní poštmistr J. Koutek), zábavy a pití (přednosta stanice Bodman), špinavého prádla (spolumajitel tkalcovny J. Hostovský) a další a další. Důležitý úřad zastával c. k. nejvyšší revident státního pokladu učitel František Havlík a c. k. nejvyšší ceremoniář, bývalý kaplan Vogel. Tito dva pánové nesli zodpovědnost za korunovační klenoty zvláště od doby, kdy šéf tajné policie se svým aparátem zjistil, že v sousedním Zbečníku jeden z kluků nosil posvátný mandarinský klenot-korunu-na hlavě, když představoval jednoho ze Tří králů. Nejjasnějšího div že mrtvice neranila, když vyslechl zprávu, jakým ohavným způsobem byla znesvěcena.

Mandarini měli svůj vlastní jazyk, spojený s posunky obličeje. Jednalo se o zkomoleniny běžné mluvy. Zachovala se pouze část slovníku, podle něhož se říkalo například místo: vladař-panhouník neboli močnář, místo sláva-álóé, referát-reterát, dvorní hostina-yemen, demise-transmise, tribuna- turbina, anály – kanály, loajální – lojový, historie – histerie, potomek – pitomek, potentát – impotentát, harakiri – kirikari, panic – podnic, strážní domek – wochtrovna a podobně.

K rozsáhlému vladařovu aparátu patřil také nejvyšší „nalejvák“ hostinský Vendelín Ságner a velvyslanec pro Evropu, Asii, Ameriku, Afriku, Austrálii, všechny ostrovy a dvě vesnice-továrník Filip Oberländer. Obzvláště loajální byl dvorní šašek JUDr. Kuna, městský tajemník, a byl proto milcem Mikadovým. Snižoval se ve své pokoře a úctě k Nejjasnějšímu tak, že lezl k audienci po čtyřech, aby poníženě a uctivě zlíbal pantofle Mikadovy.

Jaké popularitě a slávě se Mikado těšil, potvrdila okolnost, že pohlednice zaslaná velvyslancem Filipem Oberländrem z Japonska s adresou: MIKADO-HRONOV-BOHEMIA byla Nejjasnějším v krátké době doručena, což svědčilo o tom, že jeho jméno a sláva šly po celém světě.

Vladařských povinností bylo mnoho, a tak bylo časem nutné, aby se státní porady v hostinci U zeleného stromu konaly každodenně. Jakmile Mikado udeřil na zvonec z kravského postroje a počal svoji trůnní řeč, nesměl nikdo téměř ani dýchat. Ozval-li se zpod řady sedících ministrů přece jen někdy nepřístojný zvuk, byl pachatel okamžitě z porady vyloučen. Podle vládního nařízení bylo nutno tuto nemilou příhodu zastřít povstáním všech ministrů. Odpor a hnus nad jednáním provinilcovým byl projeven zvoláním pfuj, pfuj, načež byl zapěn slavný chorál Nezapomeňte se napíti u nás. Závěrem vždy zazněla mandarinská hymna Zábava buď naším heslem, svorná mysl pevným veslem.

Veliké problémy nastaly Mandarinům s pořádáním vlastního plesu, jenž měl vrcholit v okázalou oslavu. Tímto dvorním plesem chtěl Nejjasnější ukázat celému světu lesk a slávu Říše mandarinské, vzbudit obdiv, ale též žárlivost okolních potentátů, zvláště pak sousedící říše Šmyksů v Úpici. Mělo se rozhodnout, kde by se měl mandarinský ples odbývat. Požadavky na propůjčení sálu hotelu U mostu byly přímo nemravné a ve Slavii ještě nestydatější. Proto ministři doporučovali různá řešení. Jeden navrhoval za místnost k plesu školní budovu-přesněji sborovnu chlapecké školy, druhý zase nádražní čekárnu, třetí zasedací síň městské rady, jiný dokonce i modlitebnu farního kostela. Nedošlo však k realizaci žádného návrhu. Z trapné situace je vysvobodil c. k. revident státního pokladu učitel Havlík. Doporučil, aby Nejjasnější podal žádost u svépomocného družstva místního společenstva řezníků a uzenářů na zapůjčení veřejných jatek k pořádání reprezentačního dvorního plesu mandarinského. Přišla však ledová sprcha na rozpařené hlavy, která způsobila rozčarování a zklamání celého Mikadova dvora. Zmíněné družstvo řezníků a uzenářů se omluvilo Nejjasnějšímu s odůvodněním, že jatek potřebuje k porážení dobytka a nikoli pro bláznovství Mikada, jeho marnivých dvorních dam a pošetilých pánů ministrů a dvořanů. Také nový návrh, aby se ples pořádal při fagulích a lampiónech na hronovském náměstí, byl opět zamítnut s odůvodněním, že by se klouzek (fedrvais) na prošlapané dlažbě neudržel a že by „útlounké“ dvorní dámy škobrtajíce mezi sebou padaly a válely se po náměstí, což by snižovalo jejich vážnost i vážnost celého Mikadova dvora. Po těchto úvahách byla myšlenka na pořádání plesu nadobro odložena.

Slavné, častěji však mrzuté příhody, jež se v sezeních povedené společnosti střídaly, získaly Říši mandarinské obrovské popularity. Její velký vládce-Nejjasnější Mikado-stál středem obdivu a pozornosti „celé Evropy“, zvláště pak sousedních obcí Náchoda, Police, Červeného Kostelce, Stárkova, Úpice a České Skalice.

Válečné události v roce 1914 byly příčinou předčasného rozpadu této recesní stolové společnosti. Slavný Mikado Karel Kostelecký se vrátil do Police nad Metují, kde pekl chutné dalamánky až do své smrti. Jeho odchodem zašla všechna sláva a nádhera velké Říše mandarinské trvající plných deset let (1904-1914). 

Prameny: Joneš, Jan: „Nejjasnější Mikado a jeho říše“, vzpomínky přímého účastníka, Choceň 1934 Mandarinské epizody zapsané podle vyprávění V. Klikara (1915–2007) a B. Ekrta sen. (1924–2010)