150 let povýšení Červeného Kostelce na město

Autor: Jaroslav Čáp, uveřejněno v RK č. 55/2017

Současné město Červený Kostelec se původně nazývalo jen Kostelcem. Ten byl v původních písemných pramenech in originali poprvé připomenut až v roce 1362. Nejdříve patřil k červenohorskému a poté vízmburskému zboží, od počátku 16. století se stal majetkovou součástí náchodského panství. V soudobých písemnostech byl Kostelec označován co trhové místo, později poddanské městečko.[1] Samostatným městečkem zůstal i po roce 1848, kdy i tu proběhly společenské a hospodářské změny v rámci rakouské monarchie (zánik feudálního systému, zavedení zásadních správních reforem a nástup občanské společnosti). Původně náležel do správy politického okresu Nové Město nad Metují a soudního okresu Náchod, v letech 1855 – 1868 do správy náchodského tzv. smíšeného okresu a dále pod nově zřízený (v r. 1865) samosprávný náchodský okres.[2]    

Zdejší tradičně zemědělské oblasti výrazně pomohlo zavedení železniční dráhy z Jaroměře do Malých Svatoňovic v roce 1859[3] a její následné protažení až do Trutnova. Tím se zde ještě více rozvíjel místní obchod a s ním spojené průmyslové podnikání, zejména v oblasti textilní výroby při zpracování nové suroviny – bavlny. Mj. tu zahájila výrobu známá firma Leopolda Abelesa, původem pražského faktora.[4]

Jak v létě roku 1867 poznamenal ve školní kronice řídící učitel Josef Mertlík: „Nedá se upříti a každému patrno, že se městys Kostelec zvláště v posledním desítiletí neobyčejně povznesl nejen vystavěním množství slušných domův, dobrých na všecky strany vedoucích silnic, ale zvláště neúnavnou přičinlivostí občanstva jak v hmotném, průmyslovém a hospodářském ohledu, tak i duševním. Blízkost železné dráhy neméně přispěla zdejšímu obchodu a průmyslovým závodům a dalším spojením ještě více přispěje.“[5]

Podle soudobých demografických statistik evidoval v roce 1850 jen samotný městys Kostelec celkem 1505 obyvatel. Tento stav se roku 1869 navýšil na 1991 obyvatel. Jeho zástavba tehdy činila 167 obytných domů. Obdobný vývoj vykazovaly i sousední lokality, tehdy samostatné obce: Bohdašín, Horní Kostelec, Lhota, Mstětín, Olešnice, Stolín a Zábrodí. Spolu s Kostelcem tvořily poměrně zalidněný region, v němž trvale pobývalo kolem pět tisíc lidí.[6] Tehdejší městys Kostelec se tak stal jeho přirozeným centrem.   

Zřejmě i z toho důvodu se místní zastupitelé v čele se starostou Vilímem Kejzlarem rozhodli požádat nadřízené úřady státní správy o povýšení Kostelce na město. Údajně se tak stalo již v r. 1863, ale neúspěšně. Druhý svůj pokus uskutečnili v prosinci 1866.[7] Nejdříve zaslali žádost nově zřízenému Okresnímu zastupitelstvu v Náchodě, resp. jeho okresnímu výboru, který ji projednal 10. 1. 1867.[8] Spolu s jeho doporučením byla jejich žádost odeslána na příslušná „vyšší“ místa, tj. Českému místodržitelství v Praze a rakouskému Ministerstvu vnitra ve Vídni. V poměrně krátké době byla příznivě vyřízena. Zemský zákoník přinesl vyhlášku c. k. Místodržitelství v Praze ze dne 28. 8. 1867, čj. 42972, která v upraveném českém překladu veřejnosti oznamovala: „Jeho c. k. apoštolské veličenstvo ráčilo nejvyšším rozhodnutím, daným dne 11. t. m., k žádosti nejmilostivěji dovoliti, aby městys Kostelec v náchodském okresu byl povýšen za město. Což se prohlašuje.“[9] Uvedené datum – 11. 8. 1881 – značí mezník v dějinách Červeného Kostelce.

Povýšení Kostelce na město – vyhláška.

Povýšením na město se poměrně zvýšila společenská prestiž dosud nazývaného Kostelce. Mj. se zařadil na stejnou úroveň, jakou již měla okolní města. Svoje zdravé sebevědomí projevili zástupci města např. k datu 18. 7. 1869, kdy poprvé žádali (byť neúspěšně) o zřízení okresního soudu ve svém městě.[10]      

Svůj přídomek Červený oficiálně obdrželo město Kostelec, dosud se nacházející v politickém okrese novoměstském, až úředním rozhodnutím z 30. 5. 1881, čj. 5933. Tehdy bylo vídeňským c. k. ministerstvem vnitra – a po vyjádření oslovených ministerstev financí a práv – „přezváno“ na Červený Kostelec. Veřejnost byla s tímto rozhodnutím seznámena vyhláškou c. k. Místodržitelství v Praze, publikovanou v zemském zákoníku dne 7. 6. 1881 pod čj. 35499.[11]  V následujících letech zaznamenalo město Červený Kostelec svůj kulturní a hospodářský rozkvět.[12]   


Poznámky:
[1] Jaroslav Čáp: Územně správní situace náchodského okresu v první polovině 19. století. In: Stopami dějin Náchodska, č. 4, Náchod 1998, s. 71-101. 
[2] Jaroslav Čáp: Vznik Okresního úřadu v Náchodě. Správní vývoj současného náchodského okresu v letech 1849 – 1899. In: Stopami dějin Náchodska, č. 5, Náchod 1999, s. 83-118.
[3] Jaroslav Čáp: Zápis o stavbě železnice ve studnické kronice. In: Rodným krajem, č. 10, Červený Kostelec 1995, s. 14-15.
[4] Josef Štěpař: Od Leopolda Abelesa k porážce nacismu. Červený Kostelec 1997.
[5] Státní okresní archiv Náchod, fond Základní škola Červený Kostelec, kniha č. 1 (viz příloha). – Edice záznamu: Jaroslav Čáp: Povýšení Červeného Kostelce na město. /Dokumenty SOkA Náchod/. In: Rodným krajem, č. 14, Červený Kostelec 1997, s. 5-6.
[6] Retrospektivní lexikon obcí Československé republiky 1850 – 1970. Praha 1978, s. 596-597.
[7] Viz výše citovaný záznam Josefa Mertlíka ve školní kronice.
[8] Státní okresní archiv Náchod, fond Okresní zastupitelstvo Náchod, kniha č. 1. Zápis ze schůze OV 10. 1. 1867, § 62.
[9] Zemský zákoník království Českého, ročník 1867, částka 54, s. 70 (viz příloha).  
[10] Jaroslav Čáp: Pokusy o zřízení okresních soudů v Červeném Kostelci a Hronově (1869 – 1913). In: Stopami dějin Náchodska, č. 8, Náchod 2002, s. 147-172. 
[11] Zemský zákoník království Českého, ročník 1881, částka 8, s. 55.
[12] Jiří Šolc: Červenokostelecko 1890 – 1945. Zlatý věk města. Červený Kostelec 2004.

Kronika města k povýšení ČK – strana 1.
Kronika města k povýšení ČK – strana 2.