Krátká naděje pro všechny. Události v okrese Náchod od jara do léta 1968.

Autor: Jana Hofmanová, uveřejněno v RK č. 56/2018

Rok 1968 byl v Československu i v náchodském okrese[1] obdobím velkých nadějí a trpkých zklamání. Skutečné dějiny se tehdy odehrávaly nejen na sekretariátech strany, ale i v ulicích. „Základním tématem všech politických kontroverzí v osmašedesátém byl vztah KSČ a společnosti.“[2]   

Období politického uvolnění v Československu předznamenala krize ve vedení strany a společnosti. Na IV. sjezdu spisovatelů (ve dnech 27. – 29. 6. 1967) byla v řadě projevů vyslovena dosud nejostřejší kritika komunistického režimu.  Za průběh sjezdu byli spisovatelé potrestáni. Hlavní aktéři, L. Vaculík, M. Kundera, A. J. Liehm byli vyloučeni z KSČ. Svazu byl odebrán časopis Literární noviny, jeho vydávání převedeno pod Ministerstvo kultury a informací. Koncem října došlo ke spontánní demonstraci pražských studentů na Strahově, která byla surově potlačena.

V samotném vedení ÚV KSČ převládalo napětí mezi pražským a slovenským vedením. Trhliny ve vztazích mezi Čechy a Slováky prohloubil prezident Antonín Novotný hrubě necitlivým vystupováním na oslavách Matice slovenské. Alexandr Dubček, první tajemník ÚV KSS, vystoupil s otevřenou kritikou Novotného na říjnovém zasedání.

Následně na prosincovém zasedání ÚV KSČ vystoupila většina jeho členů s kritikou Antonína Novotného za jeho metody práce a způsob řízení strany i státu. V lednu bylo usneseno neslučovat funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky. Antonín Novotný byl odvolán z ÚV KSČ a na jeho místo byl 5. 1. 1968 zvolen Alexandr Dubček.  Stal se symbolem „socialismu s lidskou tváří“. Jeho zvolením začal polednový politický vývoj, obrodný proces zvaný Pražské jaro.

Do náchodského okresu se dostávaly tyto informace oklikou – pololegální cestou prostřednictvím Josefa Borůvky, člena ÚV KSČ a předsedy JZD v Dolanech. Na přelomu starého a nového roku ho navštívili komunisté z Nového Města n. Met., aby získali jistotu o reálnosti personálních změn v ÚV. Přinesl mezi místní straníky vědomí, že to, co se v ÚV KSČ odehrává, není formální záležitost.

Okresní tajemník J. Hořčička, pravděpodobně v důsledku dřívějších zkušeností na ÚV KSČ, kdy musel před Ant. Novotným několik hodin vysvětlovat a obhajovat, proč materiál „Hledání zdrojů nespokojenosti v hospodářské sféře“ předložil, výsledky lednového zasedání ÚV tajil a informoval o nich až 27. 2. 1968 ostatní členy náchodského OV KSČ.[3] Iniciativy se chopili mladí členové J. Jeništa, J. Hilbert, J. Příhoda, M. Andrle, Č. Fišer, L. Rychetský a na poradu aparátu pozvali J. Borůvku. Ten již při oslavách 20. výročí n. p. Stavostroj v Nové Městě n. Met. v kruhu stranických funkcionářů okresu řekl: „Strana připravuje velký akční program, kterým bude veřejnost seznámena během několika týdnů. Neprozradím nic tajného, když řeknu, že otevřeme naše dveře do světa mnohem více.“[4]

Ve dnech 16. – 17. 3., za účasti J. Borůvky, se v Náchodě konala okresní konference KSČ, která otevřela prostor k názorové diferenciaci uvnitř okresní organizace, znamenala zvrat v dosavadním kurzu OV, také první výstup členů motivovaný deziluzí a nespokojeností z negativních výsledků stranické politiky. Projev nového tajemníka Ing. Josefa Příhody signalizoval přímočarost, otevřenost stranické politiky, věcnost a snahu analyzovat situaci.

Zároveň na tuto příznivou změnu reagovaly národní výbory, situací se kriticky zabývala rada ONV. Následně, 27. 3., se přihlásilo k procesu demokratizace plenární zasedání ONV. 

  Šéfredaktor okresních novin J. Rydlo byl vyzván k účasti na jednáních předsednictva OV KSČ.  Týdeník Nový čas zveřejňoval první rezoluce volající po nápravě křivd, první informace o setkáních činovníků kdysi zrušených společenských organizací (Sokol, Junák) a o snaze obnovit jejich činnost. Také zprávy o formování nových spolků.

Názorové střety se přenesly zejména na půdu závodních organizací KSČ. Od dubna probíhaly v hlavních podnicích okresu volby nových závodních výborů. Navržení kandidáti, většinou členové KSČ, nebyli zvoleni. Do výborů se dostali noví lidé se skutečnou důvěrou zaměstnanců a jinde, např. v náchodských podnicích Tepna, Rubena, MEZ a v novoměstském Stavostroji, se stranické organizace rozpadly. Otázka důvěry se též řešila v oblasti zdravotnictví. Zaměstnanci OÚNZ v Jaroměři 27. 3. vyslovili nedůvěru řediteli. V rezoluci požadovali jeho odvolání. Podobným způsobem se ozývali jaroměřští učitelé základních a středních škol a dopisem 28. 3. A. Dubčekovi učitelé Lidové školy umění.

Naprostý formalismus v práci OV ČSM vyvolal potřebu nové mládežnické organizace v okrese. V Náchodě se sešlo 140 zástupců pracující mládeže ze závodů, úřadů, dopravy a spojů, aby ustavili okresní mládežnickou organizaci. 16. 5. byl založen Okresní svaz pracující mládeže. 31. 5. následovala okresní konference vesnické a zemědělské mládeže.  Federace pracující mládeže měla vyjadřovat a hájit její zájmy a naprostou dobrovolnost členství. Dne 7. 6. založili svou okresní organizaci náchodští středoškoláci. Potvrdili tím své vystoupení z ČSM. Všeobecně se předpokládalo, že Československý svaz mládeže bude existovat do svolání národního kongresu, a pak dojde k jeho zrušení.

Nový čas od března přinášel optimistické články Jiřího Šimáně usilující o obnovení organizace Junák. V celém náchodském okrese se rozvíjela čilá obnova skautského hnutí, které po dvaceti letech vyvolávali k životu především ti, kteří měli ještě v paměti krátké období rozmachu v této organizaci v letech 1945 až 1948. Byli to zejména zmíněný Jiří Šimáně z České Skalice, povoláním učitel, jako nově zvolený okresní náčelník českého Junáka, a Jiří Flousek z Hronova, jeho nejbližší spolupracovník a nejstarší člen Junácké organizace v okrese (od r. 1929). V Novém Městě se ujal úkolu obnovení Vlad. Žďárek z Krčína, v Jaroměři J. Výšek, v Teplicích n. Met. Jar. Hepnar, v Broumově R. Provazník, v Červeném Kostelci L. Fabián, v Náchodě J. Bradna a několik dalších. Ti připravili podmínky pro činnost prvních oddílů v jednotlivých městech. V České Skalici se junácké středisko rozhodlo pro stavbu nové klubovny. Dne 2. 6. 1968 se konalo v Náchodě v Tepna klubu první společné setkání vedoucích 46 oddílů Junáka z celého okresu, aby zhodnotilo výsledky své krátké dosavadní činnosti a stanovilo další úkoly organizace. Kromě obnovení samotného usilovali junáci o navrácení majetku bývalých kluboven. „Letní tábory v roce 1968 za každou cenu“, tak zněla výzva dr. R. Plajnera z ústředí Českého junáka. Rada ONV na jejich konání poskytla 150 tisíc korun. Letní tábory proběhly na devíti místech. Okresní organizace Junáka sdružovala k 1. 9. 1968 celkem 56 oddílů s 1 400 dětmi a 150 funkcionáři.

V Jaroměři, bývalém okresním městě se silnou kulturně společenskou tradicí, první informace o akcích Sokola, Junáka, Pionýra, Československé strany socialistické a Československé strany lidové zprostředkoval městský rozhlas. Místní sdružení ČSS řešilo vlastní program. Duchovní Československé církve husitské pozvali na své setkání poslance Borůvku.  Prvomájová manifestace probíhala v duchu obrodného procesu. Po prvním shromáždění příznivců Sokola 22. 4. v bývalé Fügnerově sokolovně se počátkem června u příležitosti 106. výročí trvání TJ Sokol uskutečnil župní sraz členstva bývalé Jiráskovy sokolské župy podkrkonošské, v počtu 235 bývalých členů Sokola.

V Broumově, na periferii okresu, probíhaly události tlumeněji a opožděně. K aktuálním událostem se občané scházeli na Střelnici, centrem politického dění byly podniky Veby. Otvíraly se možnosti pro řešení otázky řádových sester a kněží soustředěných v benediktinském klášteře, když místní organizace ČSL navázala pravidelné styky s klášterem. Doba pro skutečné řešení však byla příliš krátká.

Akční program KSČ z 5. dubna 1968 konstatoval „potřebu překonání společenské krize, vyvolané nedůsledným a zdlouhavým odstraňováním chyb a metod padesátých let, jež způsobila opoždění rozvoje socialistické demokracie a zaostávání politického a teoretického myšlení.“Dne 29. 5. projednal návrh akčního programu OV KSČ.  Příprava akčních programů bez nadsázky zaměstnávala všechny podniky, národní výbory, celé politické spektrum.

Bez vyslovení pravdy o procesech padesátých let však nebylo by možné začít žádnou obrodu, ani skromnou demokratizaci. Po setkání pěti tisíců bývalých politických vězňů v Praze na Žofíně a vytvoření organizace K 213, která symbolicky nesla ve svém názvu číslo zákona 231/1948 Sb., podle něhož byli političtí vězňové v 50. letech nespravedlivě souzeni, rozhodli se Vladimír Bachtík a Rudolf Macek z Náchoda založit okresní organizaci K 231. Ustavující schůze se konala 19. 5. v přednáškovém sále Městského divadla v Náchodě, sešlo se kolem 450 osob. Přípravný výbor K 231 byl ustaven na základě připravovaného zákona o rehabilitaci. Zvolený předseda R. Macek navázal spojení s OV KSČ, jehož rehabilitační komise zasedala poprvé 22. 4., aby řešila asi 30 došlých žádostí.  K zákonu o rehabilitaci svolal výbor K 231 do srpna dvě schůze.

Pochod na podporu Ludvíka Svobody v Hronově. Archiv ČKD

Hronov se stal centrem politické aktivity nestraníků. Bylo to patrné při oslavách 1. máje, kdy v čele průvodu ČKD nesli zaměstnanci portréty prezidentů T. G. Masaryka a L. Svobody. Jejich „Prohlášení“ z 20. 5. požadovalo přepracování volebního zákona a demokratický výběr kandidátů všech politických stran i bezpartijních, přenesení výkonné moci výhradně na volené orgány a zrovnoprávnění stran sdružených v Národní frontě tím, že v Ústavě bude zrušeno ustanovení o vedoucí úloze KSČ ve státě.

Místní občané PhDr. Jiří Horina, Jiří Šulitka, Ing. Jaroslav Němeček a Jaroslav Novák ustavili přípravný výbor Klubu angažovaných nestraníků (KAN) v Hronově. Z jejich iniciativy přišlo 27. 6. asi padesát občanů nestraníků. V prohlášení pod názvem „Občanská angažovanost“ si kladli jako první cíl „vytvoření příležitosti a organizační základny svobodné výměny kvalifikovaných názorů a tříbení postojů k politickému dění ve městě, okrese a celém státě“, a tím „přispět k obnově občanské odpovědnosti a práv těch hronovských občanů, kteří až dosud považovali jakoukoliv politickou angažovanost za marnou a tedy zbytečnou, nebo za příliš riskantní a nebezpečnou.“ Tuto svou angažovanost dali na vědomí předsedovi MěNV dopisem.

Mezitím týdeník Nový čas působil v podmínkách okresu jako katalyzátor pokračující názorové diferenciace společnosti, jeho vliv se stupňoval poté, co byla zrušena cenzura. Zveřejňoval kritické hlasy, polemiky z podniků, zejména 3. 7. příspěvek tajemníka OV KSČ J. Příhody pod názvem „Prosazujeme nové pojetí strany“ z mimořádné červnové konference, kde proběhl výběr delegátů pro 14. mimořádný sjezd chystaný na září. Na ní se výrazně projevil vliv pléna, které nepovažovalo výběr delegátů, provedený základními organizacemi KSČ, za dostačující. Vybraní delegáti se měli na konferenci představit v krátkém projevu a vyjádřit své myšlenky a postoje, které hodlali na sjezdu prosazovat. Pod názvem „Co by řekl“ probíhala od července na stránkách Nového času kritická diskuse s navrženými delegáty, např. s Ing. M. Hejlem z Kovopolu Police nebo J. Jirkou z Bytového podniku Náchod.

Červencové plenární zasedání probíhalo v odlišném, konzervativním duchu. V čase dovolených byla přítomna jen část členů. Projednávali Stanovisko předsednictva ÚV KSČ ze 17. 7. k dopisu pěti komunistických a dělnických stran a neúčast našich představitelů na varšavské schůzce. „V dopise se zdůrazňuje, že je motivován starostí o naši společnou věc a o upevnění pozic socialismu. Vycházejíce z této skutečnosti a vedeni stejnou snahou, chceme stejně otevřeně vyjádřit i naše vlastní stanoviska k otázkám, o nichž se v dopise hovoří (…) Naše stanovisko předpokládá přímá vzájemná jednání (…)Za základní otázku považuje strana  v současné situaci, aby nemohl být ohrožen socialistický charakter moci a společenského zřízení, a to z žádné strany – ani ze strany pravicových protikomunistických tendencí, ani ze strany konzervativních sil, jimž by vyhovoval návrat k poměrům před lednem.“ Přítomní členové prosadili kritiku postupu ÚV KSČ v okresní rezoluci. Ta byla zveřejněna v Novém čase, souběžně s reakcemi veřejnosti: „Koho zastupujete, soudruzi, Jménem závodu nehovořil, Plně se distancujeme.

Ve dnech 29. 7. – 3. 8. probíhala veřejná podpisová akce v městech Hronov, Červený Kostelec a Police n. Met. na podporu našich představitelů při jednáních s vedením ÚV KSSS Sovětského svazu v Čierné n. Tisou, kde reformní křídlo ÚV v čele s Dubčekem čelilo obvinění L. Brežněva z kontrarevoluce v ČSSR a obhajovalo reformní polednový vývoj. Za politicky zjitřené situace vyšla 7. 8. v Novém čase výzva progresivních členů OV KSČ Všem občanům náchodského okresu. Její autor L. Rychetský, spolu s dalšími členy výboru a občany, kteří výzvu podepsali, apeloval na občanskou veřejnost ve smyslu Vaculíkovy výzvy Dva tisíce slov na podporu demokratizačního procesu, aby předešel osobním útokům na konzervativní funkcionáře a jejich děti.

Ráno 21. srpna se překvapení lidé probouzeli za hukotu motorů letadel a tanků. Hraniční přechody Meziměstí a Běloves se staly vstupní branou pro vojska států Varšavské smlouvy.[5] Do Náchoda dorazila kolona kolem páté hodiny a dále pokračovala k České Skalici, odtud k Jaroměři. Menší proud tanků dojel kolem sedmé do Nového Města, zastavil se v těsné blízkosti pod historickým náměstím. Stálá vojenská posádka nemohla do vzniklé situace nijak zasáhnout. První tanky projely Jaroměří kolem půl osmé, dál směrem na Hradec Králové. Na polích od Čáslavek k Jaroměři se během tří dnů shromažďovala okupační vojska, aby zde vytvořila hlavní stanoviště. Jejich cílem bylo využít stávající vojenskou nemocnici v Josefově pro svou potřebu.

Srpen 1968 v Náchodě. Archiv R. Macka.

Po překonání šoku z okupace následovaly první spontánní reakce občanů. Pokud to situace dovolovala, snažili se lidé vysvětlit vojákům skutečný stav věcí v Československu. V Náchodě postavili barikády – první v blízkosti autobusového a vlakového nádraží, druhou před celnicí v Bělovsi. 21. 8. v šest hodin ráno se na pokyn OV KSČ uskutečnilo první jednání předsedů městských národních výborů k zvládnutí paniky z okupace, zajištění provozu podniků, zásobování.  Prohlášení OV KSČ a ONV nabádala rozhořčené občany ke klidu, rozvaze a podpoře legální vlády.

U barikády v Bělovsi dne 22. 8. jednali představitelé města, okresu a strany (mj. předseda ONV J. Stuchlík a pplk. J. Malý za OV KSČ) s veliteli polského okupačního vojska. V městech vznikaly štáby na obranu za součinnosti všech organizací. Na veřejných prostranstvích se konaly podpisové akce občanů na podporu vládních představitelů, vznikaly protestní rezoluce. Červenokostelecká tiskárna Severografia zahájila nepřetržitou výrobu letáků, plakátů a okupačních vlaječek s trnovou korunou. Zvláštní vydání okresních novin vytiskla hronovská tiskárna. Od prvních hodin okupace sehrál nenahraditelnou úlohu náchodský rozhlas. Po dobu celého týdne sdělovali Zdena Buriánová a Miroslav Martínek ze studia na hlavní poště aktuální, často šokující zprávy, které jim přinášeli zoufalí občané.

Reakce na příjezd okupačních vojsk v Polici nad Metují. Archiv autorky.

Za kritické situace, kdy Dubčekovo vedení bylo odvezeno mimo republiku, byl 22. 8. zahájen 14. mimořádný sjezd KSČ. Probíhal v Praze-Vysočanech v jedné z hal ČKD. Zvolil nový ústřední výbor bez konzervativních politiků v čele s Dubčekem, kterého zastupoval Věnek Šilhan. Přítomni byli delegáti i za náchodský okres L. Tesař, J. Jirka, M. Martin, Ing. M. Hejl a další. Ve vzrušené atmosféře přijali účastníci rezoluci odsuzující okupaci, vyhlásili generální stávku na 23. 8. požadující návrat našich představitelů z Moskvy. K veřejnosti promluvil v náchodském rozhlase tajemník Ing. Příhoda, delegáti sjezdu v podnicích.

Ještě 28. 8. se OV KSČ postavil za platnost 14. sjezdu a moskevské protokoly jednoznačně odmítl. Ovšem zasedání ÚV KSČ 31. 8. zrušilo usnesení o svolání vysočanského sjezdu. Počátkem září docházely na OV závěry ze schůzí městských a celozávodních výborů. Vyznívaly skepticky, požadovaly jednotu strany. Zazněly první obavy o osud KSČ. Když 11. 9. projednávalo předsednictvo OV KSČ a OKRK (okresní kontrolní a revizní komise) toto usnesení, stanovisko k situaci po vstupu vojsk již nebylo zcela nekompromisní.

  Po návratu vládních představitelů z Moskvy (předsedy vlády O. Černíka, předsedy Národního shromáždění J. Smrkovského a předsedy ÚV NF F. Kriegla) a po projevech prezidenta republiky L. Svobody a tajemníka ÚV A. Dubčeka nastal čas plnění moskevských protokolů. Národní výbory byly postaveny do zcela odlišné situace, musely zabezpečit odstranění protiokupačních hesel, nápisů, letáků, které vyjadřovaly odpor vůči okupaci a zrádcům, a zesílit pořádkové hlídky VB ve městech. Po pokynu ministerstva vnitra se ustavila na ONV koordinační komise s úkolem řešit požadavky cizích vojsk na území okresu. Tato jednání se stala hlavním úkolem následujících týdnů a měsíců.

 Dálnopis místopředsedy vlády z 20. 9. přinesl do Jaroměře instrukce o rozmístění vojsk v okresech a stanovil vojenský účel Jaroměře a Josefova: vyklizení vojenské nemocnice výhradně pro potřebu sovětské armády. 16. října 1968 byla podepsána mezi vládou Československé republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik Smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk, uzákoňující přítomnost sovětské armády na území Československé socialistické republiky, v souladu s ujednáním obou stran v Moskvě.

Okupací skončila naděje na činnost vzniklých organizací KANu a K 231. Moskevský protokol z 26. srpna 1968 požadoval „zastavení činnosti různých skupin a organizací, stojících na antisocialistických pozicích.“ Na plenárním zasedání ÚV KSČ dne 31. 8. byla zdůrazněna nutnost plnit závěry z moskevských jednání, mj. i „zabránit zákonnými prostředky činnosti politických organizací porušujících socialistické zásady“. Ministerstvo vnitra vydalo 5. 9. 1968 rozhodnutí o zamítnutí stanov K 231 i KANu. Novým ministrem vnitra byl KAN k datu 7. 9. zakázán. Hronovská skupinka již nemohla realizovat besedy se spisovateli J. Škvoreckým a Al. Klimentem. Jiří Horina i další členové se stali v pozdějším období terčem nevybíravých útoků, tvrdých postihů ze strany normalizačních kádrů.[6] Totéž zažívali členové K 231. 

Smutný ráz dostaly oslavy na počest 50. výročí vzniku Československé republiky. Ve městech i obcích se konaly slavnostní programy a různé společenské akce, spojené se sázením líp (lipek) svobody. Za účasti legionářů 1. a 2. odboje byla na pomníku padlých v Červeném Kostelci znovu instalována deska T. G. Masaryka.[7] Vyšel sborník „Rok 1918 na Náchodsku“.

 Sebeupálení Jana Palacha dne 16. ledna 1969, tato „ohnivá pochodeň“, představovala vzpouru člověka proti totalitní moci. Palach tehdy neviděl jiné řešení. Chtěl společnost vyburcovat z letargie, chtěl ji probudit, aby se vrátila k otázkám svobody a demokracie. Krátce po této zdrcující události probíhal v Praze všeodborový sjezd. Zážitky z pohnuté atmosféry sjezdu, kde se přítomní politici i básník Jaroslav Seifert snažili uklidnit pohnuté mysli účastníků, předal jeho účastník Ing. Miroslav Houštěk z Hronova po návratu v závodech.

  V dubnu 1969 byl do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ zvolen Gustáv Husák. Zesílil tlak na likvidaci svobody slova a projevu v tisku. Náchodský OV KSČ požadoval tvrději přehodnotit práci kolektivu redakce, „zda je schopen plnit své poslání, tak jak bylo redakci Nového času doporučeno po provedených kritikách.“ Novináři J. Rydlo, S. Šrůtek a Z. Burianová dospěli k rozhodnutí odejít z redakce Nového času. Rozloučili se 9. 7. sloupkem „Vážení čtenáři, naše rozhodování je motivováno mravními zásadami. Dříve nebo později bychom se dostali do trvalých rozporů, které by stejně skončily naším odchodem.“Pod novým vedením B. Lindra okresní noviny naplno sloužily normalizačním pokynům. Prověřováním všech programů z politicko-ideového hlediska se zabývala porada ředitelů kulturních zařízení.

 Semknutost závodních výborů čtrnácti kovo podniků kulminovala v červnu 1969. Ve svém společném prohlášení vyjádřili jejich členové nespokojenost s obnovením systému pevné ruky, v němž zůstane pro odbory role nenáviděné převodové páky. „Budeme práci v odborech dělat bez ohledu na přijaté stranické dokumenty podle svazových stanov.“ Na poradě s okresním tajemníkem J. Jonešem, předsedou ONV J. Stuchlíkem a dalšími, konané 15. 8. v Náchodě, požadovali možnost vyjádřit nekompromisní nesouhlas s okupací vojsk v podobě pěti až patnácti minutové stávky v podnicích. Vedení okresu tento požadavek odmítlo. Odbory v náchodském okrese byly posledním obranným valem polednové politiky.[8]

 21. srpna 1969 se na továrních komínech závodů Tepny, Kovotexu a Severografie v Červeném Kostelci objevily velké smuteční prapory. Stovky lidí zvolily demonstrativní pěší cestu do zaměstnání, ve smutečním oblečení nebo s černou vázankou či stužkou. V podnicích kolovalo nebo bylo vyvěšeno tzv. desatero. V poledne se stávkovalo v závodech Veby Broumov, Meopty Hynčice, Kovopolu Police n. Met., MEZu Náchod, ČKD Hronov, Stavostroji Nové Město n. Met., Rubeně Náchod a dalších. Stávkující zaměstnanci byli kráceni na mzdách, zejména ve Stavostroji, kde se rozpadla celá pracovní směna. Přes nesouhlas hospodářského vedení ZV ROH schválil Stavostroj dokument Prohlášení k 21. srpnu k výročí vstupu vojsk. 

   Statistiky veřejné bezpečnosti v okrese Náchod zaznamenaly: celkem nalezeno 319 různých letáků a zajištěno 7 osob při jejich rozšiřování, dále 39 protistátních nápisů, na nichž se podílelo 12 osob, dalších 42 osob bylo vyšetřováno kvůli tomu, že na veřejnosti protestovali proti stávající situaci, a také byli šetřeni řidiči vozidel – 9 zadrženým byl odebrán řidičský průkaz a 33 bylo pokutováno za projevy v silničním provozu (troubení, svícení).

Na konci roku 1969 se závodní výbory ROH v podnicích hroutily. Docházelo k hromadným rezignacím členů. Jejich likvidace umožnila provést kádrové změny v podnicích, od mistrů přes vedoucí a ředitele.

Choulostivou záležitostí pokračující normalizace se staly obecní kroniky a způsob provedení zápisu roku 1968 a zejména průběhu 21. srpna. Letopisecké komise po roce 1968 neměly připustit takovou podobu kronikářského zápisu, jež by hovořila nezastřeně o okupaci. Koncem roku 1969 byli svoláni kronikáři měst a obcí, bylo jim sděleno: „pokud píšete v kronice o srpnu, to tam nesmí být.“[9]

Počátkem roku 1969 náhle zemřel okresní tajemník Ing. J. Příhoda. První stranické pohovory uvnitř OV KSČ byly se signatáři Náchodské výzvy a jejím autorem. Potrestaly L. Rychetského, J. Hilberta a J. Jeništu vyloučením ze strany. V červnu 1969 odešlo dobrovolně z aparátu 11 členů spjatých s polednovým procesem, personální výměna pokračovala. Koncem roku 1969 začaly pohovory a výměna legitimací s vedoucími pracovníky podle kádrové nomenklatury OV KSČ. Následně pokračovaly pohovory v ZO KSČ podle kritéria, že stranickou legitimaci mohou nosit jen lidé věrní jejímu programu. Tím byla zahájena tzv. očista strany a veřejného života, všech složek Národní fronty. K 31. 8. 1970 likvidoval po skončení letních táborů Socialistický svaz mládeže činnost Junáka včetně jeho majetku.

Normalizace života v náchodském okrese byla zakončena důvěrným stranickým materiálem Hodnocení politického vývoje od roku 1966 do okresní konference 1971.[10] Jeho tvůrci se ztotožnili s postupy a závěry celostátního Poučení z krizového vývoje, v němž se KSČ vypořádala před národem a ve vlastních řadách s vývojem po lednu 1968. Nic však neřeklo o mohutném vzepětí národa a nadějích s tragickým koncem. Občané, kteří se s normalizací nesmířili, byli společensky, pracovně a lidsky deklasováni.[11]

Připomeňme si slova spisovatele Ludvíka Vaculíka z manifestu Dva tisíce slov: „Toto jaro právě skončilo a už se nevrátí. V zimě se o tom dovíme.“[12] Naděje Čechů a Slováků na vlastní, suverénní existenci státu a samostatný politický vývoj tehdy skončily. Novou šanci dostala společnost až v roce 1989.


[1] Předložený příspěvek je aktuálně zpracován na podkladě původního vládního úkolu Analýza let 1967 – 1971 na Náchodsku, strojopis, 1991, 120 s., který realizovala autorka PhDr. Jana Hofmanová v květnu 1990 až v lednu 1991 jako okresní zmocněnec pro potřebu Komise vlády ČSFR a zároveň odborná pracovnice tehdejšího Okresního archivu v Náchodě. S odstupem času autorka děkuje žijícím pamětníkům a spolupracovníkům za nezištnou pomoc. Převzaté materiály jsou nyní uloženy ve Státním okresním archivu Náchod, v evidované Sbírce dokumentace z let 1967 – 1970 (NAD 1607). Pokud není jinak citováno, uvedené informace lze dohledat v této sbírce, proto je od její citace dále upuštěno.
[2] Petr Pithart: Osmašedesátý. Praha 1990, s. 10.
[3] Obdobná neinformovanost panovala na úrovni kontaktů mezi KV KSČ v Hradci Králové.
[4] Týdeník Nový čas, tiskový orgán ONV Náchod, 28. 2. 1968, č. 9, s. 1.
[5] Jana Hofmanová: 21. srpen 1968 v náchodském okrese. In: Stopami dějin Náchodska, č. 1, Náchod 1995, s. 82-103. 
[6] Např. článek K. Starého (není známo, kdo to byl) „Humanismus“ a „humanismus“ hrubým způsobem špinil dr. Horinu. In: Nový čas, 9. 12. 1970, č. 9.
[7] Původní reliéf patrně přišel do sběru. Bylo rozhodnuto zadat „u p. Kafky odlití nové desky podle formy, kterou sochař Kafka naštěstí zachoval.“
[8] Analýza … Odbory a okresní organizace Národní fronty po srpnu 1968. Obrana polednové politiky v odborech, s. 46-52.
[9] Sdělení Josefa Macka, kronikáře České Skalice.
[10] Analýza … Výsledky prověrek v číselných údajích, s. 69-72.
[11] Týkalo se to např. gymnaziálního profesora Karla Červinky, autora otevřeného dopisu generálu Zajončkovskému, či Jiřího Šimáně, který zemřel za okolností, jež nebyly dodnes dostatečně objasněny.
[12] Dva tisíce slov, 27. 6. 1968.