Autor: Jan Vítek

Na periférii Vraních a Jestřebích hor

Výraznou  terénní  závoru  na  jihozápadních okrajích Broumovské vrchoviny tvoří dvě nevelké  hornatiny  s  „ptačím“  pojmenováním – Vraní a Jestřebí hory. Zatímco strmé kupy Vraních hory svojí malebnou kulisou zaujmou asi každého,  kdo  u  Bernartic  a  Královce  projíždí po silnici z Trutnova do polské Lubawky, táhlý hřbet  Jestřebích  hor  dominuje  celému  „kraji bratří  Čapků  a  Aloise  Jiráska“,  kde  odděluje Broumovský výběžek od českého vnitrozemí.

Vraní  hory  vrcholí  Královeckým  Špičákem (881 m), který je zároveň nejvyšší kótou geomorfologického  celku  Broumovská  vrchovina,  Jestřebí  hory,  jejichž  podstatná  část  byla zahrnuta do území CHKO Broumovsko, vystupují  nejvýše  nad  Malými  Svatoňovicemi  vyhlídkovým vrchem Žaltmanem (739 m).

Odlišná tvářnost obou pohoří „ptačích opeřenců“  je  dána  především  jejich  geologickým  podkladem.  Vraní  hory  byly  navršeny dávnou  sopečnou  činností  (zejména  v  mladoprvohorním útvaru permu) a tvoří je velice  pevná  a  odolná  křemenná  vyvřelina  ryolit.  Jestřebí  hory  tvoří  souvrství  usazených hornin  rovněž  mladoprvohorního,  ale  karbonského  stáří,  ve  kterých  převažují  arkózy (což  jsou  pískovce  s  větším  obsahem  živců) a  slepence.  V  podstatě  jde  o  výrazně  ukloněnou,  tektonickými  procesy  vyzdviženou „kru“  s  příkrým,  místy  skalnatým  jihozápadním  až  západním  svahem  (na  čele  vrstev) a   mírnějším   opačným   svahem   sledujícím sklon  vrstev.  Pro  tyto  jednostranně  ukloněné, tedy asymetrické hřbety se v geomorfologii používá odborný termín kuesta.

O obou „ptačích“ hornatinách se na stránkách našeho časopisu už nejednou psalo, takže  v  tomto  příspěvku  se  zaměříme  pouze  na  jejich  méně  známé  okrajové  části,  přecházené polskou státní hranicí a oddělující ústřední a také mnohem navštěvovanější partie oboupohoří. Jižní okraj Vraních hor tvoří v blízkém okolí  Bečkova  táhlý  hřbet  (zvaný  též  Dlouhá stráň), na který za údolím Bečkovského potoka  a  Ličné  navazuje  severozápadní  výběžek Jestřebích hor s Janským vrchem.

Tajemná zákoutí u Bečkova

Obec  Bečkov,  rozprostřená  na  jihu  Vraních hor při úpatí Mravenčího vrchu a Dlouhé stráně, je dostupná silniční odbočkou z Bernartic. Mezi oběma obcemi přechází sedlo s pěknou šestibokou kapličkou a zprvu ji sleduje také žluté turistické značení, které se však odklání do  osady  Rybníček,  odkud  stoupá  na  Janský vrch.

Při horním konci Bečkova tak trochu mysteriózním  dojmem  působí  temný  údolní  zářez zvaný Čertova rokle, sevřený mezi příkrými svahy Mravenčího vrchu a hraniční Końské. Z  obce  k  němu  stoupá  neznačená  cesta a vstup do rokle – už v lese na úpatí Vraních hor  –  střeží  skupina  bizarních  ryolitových skal,  tvořící  zde  jakousi  pomyslnou  „bránu  do  pekelného  podsvětí“.  Menší  skalky vystupují  přímo  nad  cestou  na  dně  rokle, ale pozoruhodným a v tomto typu hornin i neobvyklým útvarem je především štíhlá skalní věž, ve vyšší části levého svahu (dle směru  údolí).  Ve  vegetačním  období  však poněkud  zaniká  mezi  statnými  buky.  Čertova  rokle  by  nás  zavedla  až  do  blízkosti státní  hranice,  ale  stezka  se  tu  mnohde  ztrácí v nepřehledném lesním terénu.

Neméně  zajímavým  místem  je  i  poněkud odlehlý  nejjižnější  cíp  Vraních  hor,  kam z  Bečkova  směřuje  asi  kilometr  dlouhá  luční  a  v  závěru  lesní  cesta,  opatřená  místními směrovými tabulkami. Úžlabí mezi Dlouhou strání  a  Bečkovským  kopcem  utíná  strmý sráz, kde trhlinami ve skále vyvěrá potůček, záhy  spadající  Bečkovským  vodopádem. Příčinou  tohoto  pozoruhodného  skalního vývěru je zde přítomnost pramenného horizontu mezi dvěma různě propustnými vrstvami  horniny.  Vodopád  je  necelých  100  m pod skalní stěnou a klesá k němu jen sotva znatelná  strmá  stezka.  Potůček  zde  spadá přes  skalní  stupeň  a  mezi  zřícenými  bloky z výšky jen 2,5 metru, ale i tak jde o největší (v  podstatě  jediný…)  vodopád  ve  Vraních horách.

Po hřbetu Dlouhé stráně vede zeleně značená  turistická  cesta,  ale  polským  územím, kde  je  součástí  hraniční  hřebenovky.  Pro mini-hornatinu Vraních hor mají naši severní  sousedé  obdobné  pojmenování  dle  „černých opeřenců“ – Góry Krucze – což lze přeložit jako Vraní, Havraní nebo Krkavčí hory.

Hraniční stezkou přes Jánský vrch

Pramenné údolí Ličné odděluje jižní výběžky Vraních hor od pásma Jestřebích hor, konkrét ně  od  Janského  vrchu,  přes  který  přecházejí už výše zmíněné turistické trasy – polská „zelená“  a  naše  „žlutá“  z  Bernartic  do  Petříkovic. Ta  stoupá  z  převážně  rekreační  osady  Rybníček zprvu loukami, později lesem na vrcholek Janského  vrchu  (697  m)  na  okrajové  hraně skalního srázu, spadajícího jihozápadním svahem. Mezi skalami, ve kterých se střídají vrstvy arkóz  a  hrubozrnných  slepenců,  se  proplétá i další pokračování hraniční hřebenovky.

Nejzajímavějším  útvarem  (asi  100  m  od  vrcholku)   je   asymetrická   skalka,   jejíž   západní částí  prochází  malá  jeskyně,  zvaná  Medvědí doupě. Je tvořena 9 m dlouhou a v průměru asi metr širokou i vysokou rourovitou chodbičkou. Vznik této pseudokrasové (tj. nekrasovými procesy  vytvořené)  jeskyně  i  řady  menších  dutin v  okolí  lze  vysvětlit  postupným  vyvětráváním nesourodé horniny, nelze samozřejmě vyloučit ani  umělé  úpravy.  Dutiny  na  Janském  vrchu byly  známy  už  dávno  za  německého  osídlení, kdy se jim říkalo Quarkloch, Fuchsloch apod.

Z   místy   odlesněných   partií   vrcholového  hřbítku  Janského  vrchu  se  tu  a  tam  otevírají výhledy směrem k Vraním horám a přes Okřešínský výběžek (s polskou obcí Okrzeszyn) do okolí Adršpašsko-teplických skal. Významným rozhledovým místem a zároveň i pozoruhodným  útvarem  je  zejména  Krausova  vyhlídka asi půl kilometru od vrcholku Janského vrchu. Vrcholová  část  výrazně  přečnívajícího  skalního  útesu  zde  byla  zpřístupněna  schůdky, zajištěna  zábradlím  a  nabízí  takřka  letecký výhled  přes  údolí  Petříkovického  potoka  na pásmo „vlastních“ Jestřebích hor a na Trutnovsko.  Svah  pod  Krausovou  vyhlídkou  byl  před nedávnem částečně odlesněný, takže nyní vyniká i pozoruhodná  povrchová  tvářnost  skalního útesu, daná střídáním různě odolných poloh  arkóz  a  slepenců.  Méně pevné  partie rychleji vyvětrávají a tvoří se v nich vhloubené tvary (skalní dutiny, okna aj.), kdežto z masívnější polohy horniny  je  např.  vrcholová  část skaliska tvaru mohutné kovadliny.

Skály z karbonských usazenin provázejí hranu jihozápadního svahu i v dalším pokračování hraničního hřbetu. Žlutě značená cesta je ale záhy opouští a klesá svahem ke spodnímu okraji lesa s pěknou kapličkou a studánkou, nově upravenou  v  roce  2008.  Odtud  cesta  strmě  klesá  do údolní obce Petříkovice, rozprostřené při silnici z  Trutnova  do  Chvalče  a  Radvanic a dostupné i vlakem  na  trati  z  Trutnova do Teplic  nad  Metují.  Obci  dominuje  kostel  sv.  Rodiny,  přilehlé stráně pod  Janským  vrchem  ožívají  díky  lyžařskému areálu hlavně v zimních měsících.

Průrva Chvalečského potoka

Hřbet Janského vrchu na jihovýchodě utíná údolní  zářez  Petříkovského  potoka,  přitékajícího  z  polského  území,  kde  mu  říkají  Szkło. Spolu s prvním přítokem z naší strany – Chvalečským potokem – vymezují ještě jedno nápadné  návrší  (508  m),  vystupující  přímo  nad výše zmíněnou silnicí i železniční tratí. Z jeho paseky, postupně však už zarůstající, vyčnívá nápadné skalisko s členitou vrcholovou částí, místně zvané Žába či Žabí skála.

Poblíž  této  skalní  partie  se  Chvalečský  potok  na  dně  údolí  zařezává  do  karbonských arkóz  a  slepenců  a  v  jejich  tvrdší  poloze  vytváří krátkou soutěsku s drobnými kaskádami a  tůňkami.  V  databázi  geologických  lokalit, evidovaných Českou geologickou službou, je toto  pozoruhodné  místo  vedeno  pod  přiléhavým názvem Průrva Chvalečského potoka. Za touto působivou a komunikačně významnou údolní partii se už postupně zvedá táhlý hřbet žaltmanské části Jestřebích hor.

Z literatury:
J. BÍNA, J. DEJMEK, Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky, 344 s. Academia, Praha 2012.
V.  MÜLLER  (edit.), Vysvětlivky  k  souboru  geologických  a  ekologických map přírodních zdrojů, listy 04-31 Meziměstí, 04–32 Broumov, 04–33 Náchod, 04–34 Martínkovice. 85 s. ČGÚ, Praha 1997.
R. TÁSLER a kol., Geologie české části vnitrosudetské pánve, 296 s., ÚÚG, Praha 1979.
R.  TÁSLER,  Z.  PROUZA  (edit.), Přehledná  geologická  mapa  Broumovského výběžku, 1:100000, ÚÚG, Praha 1980.
J. VÍTEK, Skalní útvary na Janském vrchu. In: Památky a příroda 13, 4, Praha 1988, s. 249–251.
J. VÍTEK, Geomorfologie Vraních hor. In: Vč. Sb. Přír., Práce a studie 7, Pardubice 1999, s. 3–20.
V. WOLF, O některých místních jménech na Trutnovsku, In: Krkonoše a Podkrkonoší 7, Trutnov 1983, s. 309–326.