Autor: Markéta Machová, uveřejněno v RK č. 57/2018

Jiráskovo divadlo je nepřehlédnutelným kulturním stánkem na hronovském náměstí. Vítá milovníky divadelních představení i všechny návštěvníky tohoto malého města. Je odkazem hronovského ochotnického spolku všem následujícím generacím. Je památníkem jednoho z nejvýznamnějších českých dramatiků začátku 20. století Mistra Aloise Jiráska. Je architektonickou památkou, kterou nejen svým hronovským spoluobčanům věnoval významný český architekt Ing. arch. Jindřich Freiwald.  A je zároveň  důkazem toho,  že  v Hronově žijí milovníci kultury, především amatérského divadla.

Myšlenka vystavět v Hronově divadlo se zrodila v roce 1921 při oslavách 70. narozenin Aloise Jiráska. Tento nápad pramenil jak z vděčnosti a úcty k českému velikánovi, tak i z potřeby stálého jeviště pro činnost hronovského ochotnického spolku. Spojením těchto dvou záměrů vzniklo dílo opravdu jedinečné. Dne 18. května 1925 bylo slavnostně ustanoveno „Družstvo pro postavení Jiráskova divadla v Hronově“, jehož úkolem bylo shánění finančních prostředků. Heslem členů družstva se stalo „málo mluvit a hodně dělat“.  Základ sbírky Družstva položil ochotnický spolek darem 15 000,- Kč. Taktéž výdělky ze svých představení věnoval Družstvu.

Ke sbírkám se připojovali jednotlivci, kluby i spolky jako např. Odbor Klubu čsl. turistů, Dramatický odbor D. T. J., Studentský spolek, Zpěvácký spolek Dalibor. Družstvo pořádalo sbírky i různé kulturní akce či loterii. Také sám Alois Jirásek vždy při svém odjezdu z letního bytu přidal finanční příspěvek. Tou dobou se taktéž Město Hronov rozhodlo vytvořit v budově divadla muzeum, knihovnu a čítárnu a přidalo částku 220 000,- Kč. Dnes je v budově divadla navíc umístěno jen muzeum.

Slavnostní položení základního kamene se konalo 26. srpna 1928 za přítomnosti Aloise Jiráska. Ten při poklepu pronesl výrok, se kterým se i dnešní návštěvníci divadla setkají hned u vstupu „A dílo to budiž požehnané…“. Ze zápisu z brožury „Otevření Jiráskova divadla v Hronově“ z roku 1930 se dozvídáme, že položení základního kamene se neobešlo bez přílišné aktivity jednotlivce a následné roztržky celého Družstva. 

Kopání základů pro základní kámen se chtěli zúčastnit všichni členové Družstva. Proto si ujednali, že se sejdou druhý den v určitou hodinu a každý si „jednou kopne“. Budou tak mít všichni památku na tuto slavnostní chvíli. Jaké však bylo jejich zděšení, když druhý den ráno přišli ke staveništi. Jeden nedočkavý člen přes noc vykopal základy pro kámen sám. Místo očekávané pochvaly sklidil od ostatních členů jen nadávky a nevděk.

Se stavbou se započalo 1. června 1929. V té době mělo Družstvo sehnáno zhruba 1 800 000,- Kč. Částka úctyhodná, nicméně pro dokončení stavby nedostačující. Převládl však názor, aby se začalo stavět co nejdříve a otevření se dočkal i M. A. Jirásek, který byl v té době již dosti nemocen. O projekt byl požádán známý pražský architekt, hronovský rodák, Jindřich Freiwald. Ten jej zcela zdarma a ochotně vypracoval a všechny plány zhotovila firma Freiwald – Böhm, Praha Karlín. Stavba divadla byla zadána dvěma firmám, firmě Břetislav Veselý a firmě Goldschmidt-Hartman z Náchoda. Dozorem nad stavbou byli pověření členové družstva, jednatel J. Štelzig a předseda Dr. Kudrnáč.

Dne 15. června nastoupil jako stavbyvedoucí pan Šustr, který tuto velkolepou stavbu řídil až do konce. Do prosince roku 1929 byla postavena hrubá stavba včetně střechy. Všechny řemeslné práce byly co nejvíce rozděleny mezi místní firmy. Truhlářské práce prováděly firmy: A. Brejtr, J. Kult, A. Jirman, A. Knížek, J. Bitnar, natěračské práce: Jestřáb, Laš a Štelzig, zámečnické práce: Pařízek, Vítek, Krejcar, Holeček, jevištní konstrukce: Beneš, pokrývačské práce: Fr. Jirásek, klempířské práce: Kleprlík, Rathouský, lustry a kovové práce: fi Šrůtek, fi Anýž a Napako z Prahy, dlažby: fi Wimmer z H. Králové, sádrové stropy a mramory: fi Kulhánek z Hořic, malby vč. opony: fi Fessel – Kadlec z Prahy, topení teplým vzduchem: fi Etna. Celá budova byla postavena nákladem 2 100 000,- Kč.

 Slavnostní otevření se uskutečnilo 28. 9. 1930 představením Jiráskovy Lucerny v provedení místního Spolku divadelních ochotníků. Této slavné události se spisovatel bohužel však již nedožil.

Jiráskovo divadlo je opravdu impozantní stavbou hronovského náměstí. Čtyři obrovské sloupy, zvedající se do výše 11 metrů nad krásným, 20 metrů širokým schodištěm, dodávají budově antický ráz. Souměrně po obou stranách jsou k ní přistaveny věže se schodišti zajišťující na jedné straně samostatný přístup do muzea a na druhé do Malého sálu. Výrazným prvkem na budově divadla je na jižní straně otevřená terasa a na východní straně 13 metrů vysoké provaziště, které nese těžkou konstrukci jevištních tahů a jako jediné je na budově opatřeno ozdobnou fasádou. Velkými šestikřídlými dveřmi v průčelí se vchází do mramorového vestibulu. Od roku 1930 je to hlavní vchod pro účastníky nejvyšší české divadelní přehlídky amatérského divadla Jiráskův Hronov.